Na co myslíte, když vstanete a čeká Vás cesta do práce? Čeho se týkaly Vaše myšlenky před usnutím? O čem se Vám zdají sny? Jak se cítíte, když otevřete dveře kanceláře nebo firmy? Co cítíte, když otevřete pracovní notebook, vytáčíte telefonní číslo na služebním telefonu, zvoní Vám služební telefon? Tyto a další otázky mohou pomoct odpovědět na otázku, jestli současné zaměstnání\podnikání je cesta, na kterou jste se vydali ze svého rozhodnutí, se svojí motivací a jestli Vás to alespoň částečně naplňuje.
Pokud se Vám večer, ráno i přes den honí hlavou pouze pracovní témata, může to být signál, že Vás to příliš a nezdravě zahlcuje a není ve Vašem životě prostor pro jiné věci – přátelé, vztahy, rodina, osobnostní rozvoj atd. Může to být tím, že neděláte to, co byste chtěli dělat. Může to být ale také tím, že se Vám nedaří se vymezit vůči požadavkům okolí. Jak to může například vypadat?

Šéf Vám slibuje, že dostanete přidáno nebo nového kolegu, ale teď je potřeba zabrat a vzít další úkol a tím rozšířit už tak nabitý program při stejném úvazku. Jeho psí oči (protože na něj někdo tlačí nebo je sociopat) nebo strohý technický přístup (protože se snaží nevtahovat do práce emoce nebo byl na špatném školení jak dělat byznys úspěšně) Vás nenechají v klidu.

Kolegové za Vám chodí s psíma očima pro radu a vtahují Vás do svých úkolů a projektů, abyste jim pomohli, protože na to máte hlavu, nebo zkušenost, nebo oni si s tím neví rady, a Vy to přijímáte (protože Vám to dělá dobře, cítíte se najednou užiteční, kolegovi užiteční, pomůžete… jenom budete mít potom dost práce s Vašimi úkoly…).

Pracujete v oboru, který prospívá (pomáhá) lidem, společnosti, mění prostředí (nemusí se jednat jenom o pomáhající profese, stačí dobře zmáknutá interní filosofie firmy, že naše služby a produkty „změní svět“), a je tedy velmi pravděpodobné, že je pořád na čem pracovat, protože pomoc je nekonečná. Pokud začnete cítit zodpovědnost za to, kolik z toho světa zachráníte, začnete si klást nereálné cíle a jste tedy velmi snadno zmanipulovatelní předchozími dvěma postupy…

Takto nebo i jinak se člověk, zejména v zaměstnaneckém poměru, dostane do spirály, která nejde nahoru, ale dolů. Ztrácí energii, nemá čas na sebe, mění se jeho vztahy, začnou přicházet zdravotní problémy atd. A je ve vlastním zájmu vhodné si toho všimnout a něco s tím dělat. Ne o tom přemýšlet a hledat viníka, pojmenovávat systémové problémy, NE.

NĚCO S TÍM DĚLAT, může znamenat:

• soustředit se na své pocity, prožívání a obsah myšlenek, a svoji spokojenost s tím
• trénovat odstup od potenciálně zahlcujících témat (jejich přítomnost je přirozená, otázka je, jak jim dáme prostor v hlavě)
• vymezit si čas na sebe, na sport, na setkání s přáteli
• být aktivní ve změně trávení svého času, nečekat, až se mi někdo ozve (možná je kolem Vás hodně lidí, kteří to mají podobně a budou rádi, že je vytrhnete z jejich spirály)
• najít si jistoty (berličky na horší období) v jiných oblastech života (každému bude vyhovovat něco jiného – pořádat nějaké akce s přáteli a rodinou a podporovat tak svoje sociální prostředí, nepracovat stále pouze na jednom místě\projektu a vytvořit tak prostor si odpočinout od různých témat, začít se systematicky věnovat staro\novému koníčku a dovolit si tak relaxovat atd.)
• hledat sebejistotu (to je složitější a delší, ale začít můžete třeba tím, že si sepíšete\zamyslíte se nad tím, co se Vám podařilo za poslední rok, s čím se na Vás lidé obraceli pro pomoc, za co si zasloužíte pochvalu, i když Vám ji nikdo nedal apod.)